|U11| Rozhovor - zhodnocení úspěšné sezony 2021/22

30.06.2022

Pár otázek pro trenéry Kurce a Boxana po skončení úspěšné sezony 2021/22:

 Trenéři, máte za sebou první skoro kompletní sezonu u st. přípravky, překvapilo vás něco?

MK: Sezona utekla jako voda, ale stihli jsme opravdu veliký počet tréninkových jednotek, z čehož mám určitě největší radost. Překvapilo, nepřekvapilo jsem rád i za to, že se děti naučily respektovat nás jako trenéry a my zase respektujeme je, jako osobnosti, což je opravdu důležité.

 U mě to byla první sezona z pozice hlavního trenéra, a i když jsem byl ze začátku možná trošku nervózní, tak jsem se do toho pustil s veškerou energií. Chtěli jsme toho děti naučit, co možná nejvíc a hodně mě překvapil a potěšil u spousty dětí posun dopředu. Je vidět, že i po covidové době je zde spousta dětí, které chtějí (vy)hrávat, ale hlavně se hýbat.

 Naše společná myšlenka by měla být: "Pojďme opět v Česku rozhýbat co nejvíce dětí a vrátit český fotbal tam, kam patří."

JB: Jelikož byl tohle můj první rok na pozici trenéra, tak to bylo pro mě něco úplně nového. Moc jsem nevěděl jaké očekávání mám mít. Ze začátku jsem byl nervózní, nezkušený, ale postupem času jsem se do toho vžil a sám jsem byl zaskočený, jak moc mě to začalo bavit. Cítím se díky tomu naplněný a určitě chci v následujících letech s trénováním dětí pokračovat.

 Jaká byla atmosféra v týmu, spolupráce a komunikace s rodiči? Chcete od nich něco navíc? Nebo třeba i od dětí, které se určitě snažily, co mohly.

MK: Atmosféra v týmu byla velice dobrá, i když se občas musel zvýšit hlas, tak si myslím, že po nastavení pravidel během října, probíhaly tréninky v tempu, a tak jak bych si já představoval. Protože jen když fungují pravidla a děti makají na tréninku, tak až pak se výkonnostně můžou posouvat výše.

 Rodiče mě velice potěšili, věřili nám, že to děláme dobře, i když jsme vlastně skoro nejmladší trenéři na okrese. Spolupráci a komunikaci s nimi bych ocenil. Myslím, že po vysvětlení, jak si to nějakým způsobem představujeme, tak to fungovalo. Je potřeba si asi uvědomit, že každý rodič chodí do práce a má i jiné starosti než fotbal, takže nám neodpoví na naše maily a zprávy ihned během hodiny.

 Akorát si myslím, že děti by si za svoje výkony, které předváděly, zasloužily v některých utkáních možná přeci jen trošku více podpory, nebojte se hlasitě zafandit!

 Ale práce s dětmi byla super, chvíli jim to možná trvalo. Ale jsme rádi za to, že pochopily, že je netrénujeme proto, abychom je kritizovali za špatnou přihrávku nebo souboj, ale naopak se jim snažíme pomoct. Zároveň chceme, aby i oni nám řekli svůj pohled na věc, který je taky velmi důležitý.

 Jinak rodiče tak i děti vytvořili skvělou partu a to se pak hned lépe (spolu)pracuje.

 Ještě jednou tedy díky rodičům a dětem.

JB: Komunikace byla výborná, jak s klubem, tak s rodiči. Rád bych všem rodičům poděkoval, vzhledem k tomu jak vzali to, že jsme společně s trenérem ještě mladí a jak nám naší práci usnadnili, ať už odvozem na každý zápas, nebo za pomoc s organizací. Samozřejmě vyzdvihnout musím i zázemí našeho klubu, které poskytuje dětem i nám trenérům podmínky, které by nám lecjaký trenér mohl závidět. 

 Na děti nesmím zapomenout, jelikož byla radost je trénovat a v budoucnu jim přeji jen to nejlepší.

 U kategorie přípravek se samozřejmě "nehraje" prvoplánově na výsledky, ale dle webu SK Kosmonosy, se vašemu týmu na turnajích a v mistrovských utkáních hodně dařilo. Měli jste nějaké ohlasy i mimo náš klub? Co ostatní trenéři, jak to brali, že je taková "trenérská mládež" v podstatě celou sezonu herně válcuje?

MK: Bylo velice příjemné, že jsme od spousty jiných trenérů dostali pochvalu za to, jak děti trénujeme a vedeme, což konkrétně mě opravdu potěšilo. Jediné co mi vadí, že když někam přijedeme hrát, tak už od začátku nejsme vítáni, to mi přijde škoda. Nedokážu si moc vysvětlit, proč to tak je.

 Ano, přesně tak, výsledek v této kategorii u nás není priorita. Mnohem větší radost máme z toho, že ve velké většině utkání jsme byli fotbalovější a mnohem lepší než naši soupeři a děti dodržovaly to, co jsme se učili v trénincích.

 Ta spousta medailí a výher už je pak jen třešnička na dortu, samozřejmě ta nejlepší. Náš věkový odstup od hráčů není zas takový, takže potom ty společné emoce při vítězství, nebo medaile... To bylo jedinečné a připomínalo mi to často sebe v jejich věku.

 Někde jsme pak sklízeli pozitivní reakce, někde i negativní, ale to holt k fotbalu patří. Každopádně jsem moc rád za trenéry, se kterými se dá po zápase v klidu popovídat, domluvit přátelské utkání a tak dále. Přesně takhle by to mělo v mých očích vypadat.

 Zápasy s dětmi nás strašně bavili a zároveň jsme je i strašně prožívali, tak doufám, že jim na nás za tento rok zůstanou hezké vzpomínky.

 Sešel se super dvouročník 2011/12 a teď v létě znovu HURÁ DO PRÁCE!

JB: Téměř všude, kam jsme přijeli, jsme byli oceňováni, že už v tomhle věku dokážeme trénovat. Být mladými trenéry, je ale někdy i nevýhoda, protože se občas najde i někdo, kdo k nám nemá takový respekt. Ale my jsme trenéři a na našem věku v tu chvíli nezáleží.

 Jinak sezónu hodnotíme s trenérem úspěšně, vidět bylo velké zlepšení a na jaře se dostavily ještě lepší výsledky než na podzim. Dařilo se nám také na halových turnajích, kde jsme neudělali ostudu a naopak nějaké medaile a poháry si odvezli.

 Rodiče, děti a vlastně všechny v klubu velice potěšilo vaše nadšení pro věc. Víme, že jste se dokonce pustili do studia trenérských licencí. Můžeme s vámi tedy počítat i v následující sezoně? Máte určitě i nějaké své herní ambice a samozřejmě všichni víme, že vás v příštím roce čeká maturita.

MK: Nadšení pro věc si myslím, že je samozřejmostí. Kdyby mě to nebavilo a nemohl tomu obětovat čas, tak to nedělám. Opravdová radost jsou ty první góly, zákroky, výhry. Ale úplně největší, když vidíte samotný pokrok dětí. Nebo když za vámi samo dítě přijde, že chce pomoci, nebo slova: "Trenére poradil jste mi dobře.", to zahřeje.

 Tohle jsou úplně ty nejlepší věci na trénování. I když je spojení s vlastním fotbalem, kterému se také snažím dávat co nejvíce a se školou obtížné, už se těším na další sezonu a léto až začneme trénovat.

 Ale jak říkám, ten zápal pro to, že ty děti člověk něco naučí, je to nejdůležitější.

 Už jenom to, jak velká základna dětí v Kosmonosech trénuje, ukazuje, že mládež je pro klub důležitá. Doufám, že s trenéry se nám bude dařit v dorostu a ve škole a zbytek energie budeme moci věnovat dětem. I když je to časově velice náročné, tak se tomu vyhnout určitě nechci.

JB: Kdybych řekl, že už teď vím jak to bude, tak bych vám lhal. Nechci předbíhat, ale už tento rok byl obtížný a s nadcházející maturitou to bude ještě náročnější než doposud. A to i z té organizační stránky, jelikož budeme mít s ostatními trenéry své tréninky jinak. Ale pokud všechno bude vycházet, tak se tomu budu věnovat naplno jako doposud.

MK+JB: Klub po nás samozřejmě chce, abychom se jako trenéři vzdělávali.

 V trenérských kurzech nás i finančně podporuje, což je samozřejmě super, investice se mu určitě vyplatí.

 Už jsme několikrát děkovali rodičům a dětem. Ale obrovskou pochvalu zaslouží i klub, město a všichni, kdo podporují kosmonoskou mládež. Nejvíce potom předseda p. Bernard, který nezamítne žádnou akci, kterou pro děti vymyslíme a rád vše podpoří. I díky němu jsme s naším týmem na jaře navštívili třeba HOP arénu v Liberci a sehráli množství zimních turnajů a přátelských zápasů. Za to mu patří obrovský dík, má pro fotbal obrovské nadšení, je až neskutečné, co vše už pro klub udělal.


Trenéři, ještě jednou díky za vaší práci s našimi dětmi a přejeme hodně úspěchů jak na hřišti, tak v životě a na shledanou v létě.